Komunitní plánování
o lidech s lidmi

Metoda komunitního plánování se týká rozvoje různých oblastí v regionu. V současnosti se prioritně zaměřujeme na sociální služby. Pokud však tyto mají efektivně fungovat, je třeba postupně mapovat i jejich vazby na související odvětví – zejména zdravotní péči, bytovou politiku, dopravní obslužnost, bariéry, trh práce, vzdělání a volný čas.

Komunitní plánování je živý proces. Důraz je kladen na zapojování všech, kterých se zpracovávaná oblast týká, na partnerský dialog, vyjednávání a dosažení výsledku, který je přijat a podporován většinou účastníků. Jde o pokračující proces zjišťování potřeb, zdrojů a řešení, která nejlépe odpovídají místním podmínkám a potřebám lidí. Kontinuita plánování by měla umožnit postupné zlepšování situace v dané oblasti. Včasným plánováním přiměřených programů, projektů a sociálních služeb propojených spoluprácí – můžeme předcházet sociálnímu vyloučení znevýhodněných osob a podpořit jejich integraci. Slouží tedy i jako nástroj rozvoje společnosti.

Cílem je : Vytvořit „síť sociálních služeb“, která je efektivní a dostupná pro občany, rozvíjet ji dle skutečných potřeb regionu, zajistit dostatečnou informovanost o této „síti pomoci“ a spolupracovat se všemi, kterých se daná oblast týká.

Vycházíme z předpokladu, že pouze propojením různých názorů, dialogem a vzájemnou spoluprací lze najít objektivnější pohled na rozvoj v regionu. Mapou, která ukazuje možné kroky rozvoje je Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb na Kyjovsku. Plán rozvoje je kompromisem přání a možností. Je charakterizován a tím je i odlišný od jiných, že je realizován v procesu komunikace širokého spektra lidí žijících v dané komunitě a území, pro které se plánuje.

Tento rozvojový přístup vychází ze schopnosti lidí aktivně přetvářet a ovlivňovat vlastní budoucnost a spoluvytváří k tomu nutné podmínky, směrem k posílení svéodpovědné samostatnosti jednotlivce a ke zvyšování vnitřní, politické, společenské nebo ekonomické síly jednotlivců a komunit. Opírá se o právo každého člověka aktivně se podílet na dění, které ovlivňuje jeho život a zároveň povinnost tak činit zodpovědně na základě vlastní zkušenosti. Jádrem je rovnoprávnost toho, kdo rozhoduje, s tím, o němž je rozhodováno. To se dá dosáhnou tak, že direktivní rozhodování je nahrazeno konsensuální dohodou.